NA KUS ŘEČI S FOTBALISTOU STOLETÍ

08. 11. 2002 |  

František Šichta byl typickým produktem venkovských plácků. Za dorostenecké družstvo Dolního Bousova však nehrál jako brankář, protože tento post tehdy hájil gólman Kocvera. Teprve když přešel do mužstva dospělých, začal chytat. Protože však jeho otec byl zakládajícím členem Slavoje Mladá Boleslav, bylo logické, že se mladý Šichta brzy sportovně přestěhoval právě tam do dorosteneckého týmu. To se psal rok 1943. Neuplynulo ani dvanáct měsíců a talentovaný mladý gólman střídal v mužstvu dospělých Slavoje brankáře Tvrze a chytal v tehdejší I. A třídě. Za Slavoj tehdy hráli například Vopasek, Sedláček, Schubert, J,. Šichta, Štarch a další.
V roce 1945 usiloval tehdejší brankář Astonky Škvrna o přestup do Liberce. Při vyjednávání přestupu se vracel domů na motocyklu a tragicky zahynul. V Astonce reagovali tím, že zkoušeli Klenovce (chytával ve Spartě a tehdy byl v Jizeranu Doubrava). Nakonec chytat začal Karel Vrba. To už ale bafuňáři Astonky vyřizovali přestup Šichty do jejich klubu, ten se však poněkud protáhl, ale nakonec realizoval.
Prvního října 1947 František Šichta narukoval na základní vojenskou službu do Liberce, ale za Astonku mohl chytat dat. Na 26. říjen František Šichta a jeho spoluhráči nezapomenou. Tehdy hrála Astonka mistrovské utkání v Pardubicích a při střetu domácího útočníka s brankářem Šichtou došlo k těžkému zranění hlavy mladoboleslavského gólmana. Ten sice ještě dochytal poločas, ale bylo evidentní, že není ve své kůži. Ve druhé půli už František Šichta zkolaboval, následoval urychlený převoz sanitkou do tamní nemocnice a tam boj o jeho život. Nakonec se podařilo Šichtu ze spáru zubaté vyrvat, ale otázkou bylo, jak to bude s jeho další kariérou.
Když se dal František Šichta po těžkém úrazu dohromady, šel dosloužit vojenskou službu zpět do Liberce. Astonka pod dojmem, že je Šichta pro fotbalovou branku ztracen, ani neuvažovala dát mu opět příležitost. Šichtovi však sport a fotbal chyběl, a tak hned v únoru následujícího roku začal hrát hokej v Bousově a v Liberci založil Vojenskou fotbalovou jedenáctku. A postavil se opět do branky. Teprve když si funkcionáři Astonky přečetli v novinách, že vynikající výkon v brance liberecké vojenské jedenáctky v utkání s Ruprechticemi podal brankář Šichta, zavětřili, že by se měl František Šichta opět vrátit do mladoboleslavské branky. Ten však byl převelen do tehdejšího ATK a čtvrt roku působil ve společnosti brankářů Jonáka, Houšky a Bláhy. Navíc přišel zákaz startu vojáků základní služby za civilní kluby.
V té době také přišla pro Františka Šichtu nominace do reprezentačního družstva Lvíčat, kde mu dělal náhradníka brankář Dolejší, který přišel později do Mladé Boleslavi (později Slavia a reprezentace ČSR). A tak Astonka měla ve Lvíčatech oba brankáře, ale i útočníky Nýdrleho s Masopustem. „Na své působení ve Lvíčatech vzpomínám velice rád. Absolvoval jsem řadu mezistátních zápasů. Například proti Maďarsku v Praze na Strahově, kde jsme prohráli 2:3 a v týmu hostů hrál například Kocsis a další hráči slavné maďarské éry,“ zalovil ve vzpomínkách František Šichta a vrací se k Astonce: „Fotbalová Astonka byla báječná parta na hřišti i mimo něj. Proto mám z té doby i spoustu nádherných zážitků. Například 19. listopadu 1950 jsme hráli rozhodující utkání v Pardubicích o postup do I. ligy. Ale den předtím se ženil Láďa Masopust a tam jsem nemohl spol s Jardou Kalčíkem chybět,“ zavzpomínal s úsměvem František Šichta. „Na svatbě byli též tehdejší ředitel Škodovky Císař, který byl velkým příznivcem sportu a také předseda fotbalového klubu Emil Svoboda. Jak to asi mohlo dopadnout? Představitelé klubu odešli brzo, my to táhli až do rána a na suchu jsme nebyli. Zřejmě jsme však byli všestranně dobře trénovaní. Kalčík s novomanželem Masopustem dali rozhodující branky, já v brance hanbu také neudělal. Možná že tento moment historikové boleslavského fotbalu ani řádně nezaznamenali, ale po výhře 2:1 v Pardubicích v roce 1950 jsme se stali vítězi tehdejší oblastní soutěže a slavili první ligu,“ osvětlil málo známý fakt František Šichta. „Jenže před začátkem dalších soutěží udělali reorganizaci, která byla tenkrát často v módě a my místo do ligy šupajdili do krajského přeboru,“ konstatoval s lítostí v hlase bývalý brankář. Jenom připomeňme, že výhra AZNP Mladá Boleslav byla v Pardubicích tehdy senzací a tehdejší deník Práce o utkání napsal: „Šest tisíc diváků se přišlo podívat na rozhodující utkání o vítězství v oblastní soutěži. Většina z nich odcházela zklamána, protože domácí ztratili v závěru vedení ve zdánlivě vyhraném zápase. U hostu byl velmi dobrý Šichta v brance, útok kromě Kalčíka neměl střelce. Domácí vedli střelou Šabatky, v závěru druhého poločasu Horák v brance Pardubic pustil lehkou ránu Masopusta. Rozhodující branku dal vzápětí Kalčík.“ Boleslav hrála tehdy v sestavě: Šichta – Hůlka, Pospíšil, Jánský, Kubelka, Feller, Sochůrek (Masopust), Hrubý, Záruba Kalčík, Švejda.
„Po zklamání z nepostupu do I. ligy přišel alespoň úspěch v podobě vítězství v krajském přeboru a v kvalifikaci s Hořovicemi jsme dokázali dvakrát vyhrát (1:0 a 4:1) a postoupit do celostátní ligy. Chytal jsem v Mladé Boleslavi do roku 1956, kdy jsem odešel na jeden rok do Mnichova Hradiště. Dále jsem však hrál v Mladé Boleslavi II. hokejovou ligu, později se stal i hokejovým rozhodčím.,“ zrekapituloval závěr sportovní kariéry Fotbalista století.
Ještě dnes František Šichta pracuje ve vrátnici zimního stadionu v Mladé Boleslavi a je i nepostradatelným rozhodčím u časomíry všech utkání, která se na zimáku hrají. Jako divák nechybí ani na fotbale. „Sport mě naučil pocitu zodpovědnosti ke kolektivu, kde jsem poznal mnoho zajímavých lidí a kamarádů. Proto se také každoročně scházíme na srazech bývalých hráčů Astonky a s vděčností vzpomínáme na léta, kdy jsme fotbal hráli a především na veselé okamžiky, které jsme společně prožili,“ říkal s nostalgií František Šichta. „Na roky v mladoboleslavském fotbale se nedá zapomenout a třeba že jsem utrpěl několik vážných úrazů, postavil bych se do branky znovu,“ řekl rozhodně bývalý brankář. „Hrozně mě těší, jak sportoviště rostou do krásy. Tím myslím jak zimní stadion, tak v poslední době i stadion fotbalový. A Boleslav by si nejvyšší soutěž zasloužila v obou nejpopulárnějších sportech. To co se nepovedlo naší generaci, přeji té současné a rád bych se osobně dožil tohoto úspěchu,“ uzavřel své rozjímání František Šichta.