NA TRENÉRA JSEM SE NIKDY NEVYMLOUVAL

07. 11. 2002 |  

Kdy jste vůbec začal přemýšlet o tom, že se dáte na nelehkou trenérskou práci?
„Jednalo se víceméně o náhodu. Ve třiceti letech jsem se vážně zranil. Nebyla jiná možnost. Bylo proto nutné si najít nějakou práci. Vzhledem k tomu, že jsem byl vysokoškolský učitel, dodělal jsem si na FTVS trenérskou kvalifikaci.“
Jak vzpomínáte na své trenéry? Měl jste v některém z nich vzor?
„To je to, co neustále říkám hráčům v Mladé Boleslavi. Nikdy jsem se nevymlouval na trenéra. Bylo mi úplně jedno, pod kým právě trénujeme, s žádným z nich jsem neměl problémy. Samozřejmě některý byl měkčí, jiný tvrdší. Někdo nás zatěžoval hodně, jiný méně. Třeba s Josefem Masopustem byly tréninky spíše zábavné, naopak před ním nás trénoval František Havránek a ten nás neustále honil. Masopust pak těžil z práce trenéra Havránka a vyhrál s námi titul. Z každého trenéra jsem si navíc něco vzal. Jinak se ale snažím jít vlastní cestou.“
V Mladé Boleslavi, kde dnes působíte, byl deklarován dvouletý cíl pro postup do nejvyšší soutěže, pětiletý cyklus pak pro start v některém z evropských pohárů. Po porážce s Mostem ale tým klesl v tabulce na dvanácté místo.
„Abych byl upřímný, podobnou situaci jsem očekával. Nešel bych do Mladé Boleslavi, kdyby se okamžitě chtělo hrát o postup. Loňský rok, to byl prakticky zázrak. Nebylo ani připraveno zázemí a v případě postupu by následoval okamžitý pád, ze kterého by se Boleslav nemusela vzpamatovat. Než jsem začal jednat o působení na Městském stadionu, sešel jsem se s největšími sponzory boleslavského fotbalu, dokonce jeden ze sponzorů se mnou přišel z Prahy. Ti naopak chtějí, abychom druhou ligu hráli tři roky a vybudovali mužstvo, které v první lize nějaký ten pátek odehraje a bude hrát o špici tabulky. Mám už ověřeno,, že pětiletá doba je doba k tomu, aby se mužstvo dostalo právě do pohárů a něco v nich dokázalo. Pokud bych ale postoupil s nepřipraveným mužstvem, z první ligy bychom spadli.Tím by se v našem případě opakovala situace klubů, jako je Opava, Plzeň nebo České Budějovice. Jednou postoupí, vzápětí spadnou. To bývá nepříjemná situace. Samozřejmě i pro sponzory.“
Čím si vysvětlujete nepříliš lichotivé postavení v tabulce?
„Dnes je na hráče kladen skutečně daleko větší tlak, než tomu bylo v loňské sezóně. Mají odpovídající podmínky, podařilo se dostavět stadion. Horší nejsou ani výkony. Pokud je řeč právě o výkonu na hřišti, neviděl jsem mužstvo, které by nás přehrálo. Výjimku tvoří první poločas se Spartou, kdy byl znát spíše respekt ze jmen v sestavě soupeře. Kluci jsou nezkušení, vždyť s první ligou mají zkušenosti pouze Vizingr a Macháček. Je to ale složité. Kluci si například v Kunovicích vytvořili tři vyložené šance, kdy šli sami na brankáře nebo už byl gólman dokonce překonán, jenže je nepromění. Ale to není jen náš případ. Vezměte si například Plzeň. Loni chtěli Smíška s Fořtem vyhodit. Postupně se ale začali prosazovat a letos dali dohromady prakticky všechny góly Viktorie. Zkrátka, rok potřebovali k tomu,aby se rozstříleli. Stejné zkušenosti mám i ze svých předešlých působení, ať už to bylo v Liberci nebo na Bohemians. V Liberci třeba Obajdin u mne půl roku nehrál. Jinoch nehrál rok, v základní sestavě nebyl ani Martin Hašek. Museli se do sestavy propracovat a trvalo jim hezkých pár měsíců, než se dostali do první ligy. Také v Mladé Boleslavi se kluci musí vypracovat. Klub nekupoval hotové hráče, ani to nebyl náš záměr. Dnes je tady jiné mužstvo. Po svém příchodu jsem „zdědil“ mužstvo, kde byli jen obránci a útočníci, nebyl zde žádný záložník. S tím jsem se ještě nesetkal, všichni zde byli na hostování. To jim skončilo a odešli. My chceme mít jen kmenové hráče, což je základ proto, abychom v budoucnu mohli důstojně hrát první ligu.“
Co vám dalo vaše působení právě v Liberci?
„Liberec pro mě byl velice vydařenou štací. Byl to ale pro mne velký skok. Z nejvyšší soutěže do druhé ligy. Navíc do naprosto amatérského prostředí. Díky fanouškům a jejich obrovské podpoře to ale opravdu byla jedna z nejhezčích štací, které jsem vůbec absolvoval. Proto jsem si také Liberec vybral jako místo, kde chci žít. Velký podíl na tom mají právě lidé, kteří nám tam chodili fandit. Pak přišla nabídka ze Sparty. Dnes říkám bohužel, protože jsem se rozhodl odejít z dobrého postavení v Liberci. Ve Spartě jsem byl půl roku. Sice nebyly peníze ani na prémie, ale kluci hráli výborně, dali dohromady perfektní partu, chtěli trénovat. Překvapilo mě, že za mnou chodili hráči typu Nedvěda a spol. a chtěli po mně tvrdší tréninky. I na Spartu vzpomínám velice rád. Bohužel si letenský klub koupili slovenští majitelé a s nimi já si absolutně nerozuměl. Prakticky v ničem. Tak jsem ze Sparty byl odejit, ale musím říci, že jsem pro to udělal hodně, aby se to stalo… Když to přišlo, tak jsem hodně oslavoval. Mrzelo mě pouze to, že jsem opustil kluky, které jsem měl rád. Udělali pro mne ale závěrečnou rozlučku, což je ve Spartě rarita.“
Před příchodem do Mladé Boleslavi jste působil v Bohemians. Jak právě na toto angažmá dnes vzpomínáte?
„Na Bohemku vzpomínám rád. Během prvního roku mého působení ve Vršovicích jsme dokonce byli na čtrnáctém místě ve druhé lize. Přesto s námi jezdili tři autobusy fanoušků. Fandili nám a to v mužstvu hráli kluci, kteří neměli ani osmnáct roků. Kádr se doplňoval postupně, my nakonec skončili třetí a málem ještě postoupili. V Bohemce jsme si dali za cíl postup do tří let a za dva roky to dokázali. Ve druhé sezóně jsme se od samého začátku usadili na čele tabulky a z prvního místa postoupili. To mužstvo už ale bylo daleko silnější. Během roku jsem si vybral hráče z jednotlivých týmů, kteří se mi líbili. Tehdy to bylo daleko jednodušší. Ze druhé nebo dokonce třetí ligy totiž hráče nikdo nenakupoval. Jen Bohemka. Teď už jdou všichni v našich stopách. Když se obrátíme na některého z druholigových fotbalistů, okamžitě management tohoto klubu volá do Liberce, na Slavii nebo jiných klubů. Najednou se o hráče zajímají celky z nejvyšší soutěže, přitom do doby, než se ozvala Boleslav, o konkrétním hráči nikdo nevěděl. To dříve nebývalo.“
Tím pádem jste, pokud bychom situaci srovnávali, mluvil o boleslavském fotbale?
„Kvůli tomuto cíli jsem do Mladé Boleslavi přišel, nejsem zvyklý prohrávat, to v žádném případě. Musím říci, že tento rok je velice smolný. To ale k práci trenéra patří. Jsem přesvědčen o tom, že to dokážeme. Proto jsem odolal prvoligovým nabídkám. Zázemí je tady dnes velice dobré. Pokud nám budou pomáhat i fanoušci, a půjdou s námi do toho, jsem stoprocentně přesvědčený o tom, že to zvládneme.“
Jak je patrné, sázíte především na příchod mladých talentovaných fotbalistů. Sledujete tedy také naši mládež? Počítáte s možností zařadit některé hráče dorostu do přípravy áčka?
„Samozřejmě mládež bedlivě sleduji. Vždyť už právě do mládeže kupujeme kvalitní hráče a chceme, aby dorost postoupil do extraligy. Proto jsme koupili hráče jako Škareckého nebo Dudu. To jsou hráči, kteří stáli 350 tisíc korun, což nejsou malé peníze. A příprava s áčkem? Měl jsem v ní takřka celý doros. Příležitost dostali oba brankáři, Mrvík, Murárik, Dalekorej, Jůzl a další, jsou tu šikovní hráči. Navíc jsem viděl některé zápasy dorostu, kde na mě kluci působili dobrým dojem. Mládež zkrátka v žádném případě nepodceňujeme. To je základ. Jediné negativní je, že nemáme v současné době béčko.“
Děkuji za rozhovor.