Luboše Pecku si trenér cení navzdory novinářské nepřízni

10. 04. 2006 |  

Mladšího Luboše zkoušely jeden rok České Budějovice a když se vrátil do Prachatic, slavil s tímto týmem postup do druhé ligy. Záhy nad ním zasvištělo lano prvoligového nováčka z Mladé Boleslavi. „Tehdejší mladoboleslavský trenér Milan Bokša mě znal z krátkého působení v Českých Budějovicích," popsal Pecka klikatost osudové cestičky. „Chvíli jsem se nad prvoligovou nabídkou rozmýšlel a s rodiči i manželkou jsme se shodli, že je to velká šance, jaká podobná se už nemusí opakovat," vysvětlil Pecka, proč na mladoboleslavské vábení kývnul a přestěhoval se s manželkou i dcerou z rodného jihu Čech do neznámého Pojizeří.
Je vyučený truhlářem, odmaturoval na odborné nástavbě a než podepsal smlouvu profesionálního sportovce, rok se řemeslem, co příjemně voní dřevem, živil. „Věřím si, že bych se rukama uživil i dnes, ale momentálně fotbalem vydělávám víc, než truhláři," nezakrývá ekonomickou výhodnost sportovní profese. I ta však má své nepopulární stránky. „Dávám fotbalu všechno, nechodím na zábavy ani plesy, snažím se hodně odpočívat, abych si udržel kondici a formu. Žádné jiné záliby nemám, soustřeďuji se na fotbal a chvilky mimo něj věnuji rodině, se kterou rád jezdím na výlety po okolí Mladé Boleslavi."
Pecka patří k základním kamenům Uhrinovy mistrovské sestavy. Charakterizuje ho neúnavné napadání soupeřovy obrany a důraz v osobních soubojích. Pochvaluje si spolupráci s tvořivým záložníkem Matějovským a sám se cítí nejlépe, když může soupeřovu obranu atakovat z druhé vlny, i když v současnosti většinou hraje jednoho ze dvou hrotových útočníků a neustále tak musí podstupovat souboje s obránci. „Okopaný jsem od beků jako blázen, ale nenechám si nic líbit. V dorostu jsem hodně kecal, dnes se krotím a snažím se nemluvit." S přízní trenéra kontrastuje nepřízeň novinářů. Pecka neskrývá, že ho mrzí neustále nízké známkování od sportovních novinářů. „Nechápu to, v Blšanech patřil k nejlepším hráčům na hřišti a v novinách byl mezi nejhůře hodnocenými," podivuje se trenér Uhrin a dál staví prachatického bijce do základní sestavy. I když zatím dal jenom pět prvoligových gólů, tak třeba ten poslední hlavou slávistickému Vorlovi patřil do kategorie nádherných. Aby přibyly další, to je velké Peckovo přání do příštích utkání. „Chtěl bych dávat více gólů a k tomu mi zatím chybí střelecká odvaha a možná i větší sobectví. Hlavní ale je zdraví a víra, že góly přijdou." Když se ohlédne do nedávné minulosti, přizná, že v loňském létě se před novým soutěžním ročníkem se spoluhráči obávali vstupu do druhého roku prvoligové soutěže. „Nyní jsme čtvrtí a je mnohem příjemnější hrát nahoře v tabulce, než se zachraňovat a když nám vyjdou evropské poháry, budeme rádi za takovou příležitost," dodal mladoboleslavský útočník, který za současným postavením mužstva v popředí tabulky vidí hlavně sehranost bojovného týmu.