Do slovenské reprezentace je blíž přes českou ligu

06. 04. 2006 |  

S fotbalem začínal přičiněním dědečka a strýce, který kopal druhou slovenskou ligu, v Novém Městě nad Váhom, kde navštěvoval sportovní třídy základní školy a později pokračoval na sportovním gymnáziu v Trenčíně. Tady přešel z dorostenecké do dospělé kategorie, ale první ligu si v trenčínském dresu nekopnul. Atmosféru nejvyšší slovenské soutěže poznal v Rimavské Sobotě, kde byl na hostování za trenéra Juraje Szikory.
V roce 2002 přijal nabídku Slovanu Liberec a premiéru v české lize si odbyl proti Příbrami. I když hrál jenom čtvrt hodiny, užil si ji, neboť byla vítězná (4:1). V Liberci podepsal kontrakt na pět let a v loňském roce přišel do Mladé Boleslavi na roční hostování. „Moc jsem se nerozmýšlel, věřil jsem, že budu mít větší šanci hrát," zhodnotil svůj přechod z Liberce do Mladé Boleslavi a přiznává, že se touží pod Ještěd vrátit. „Chci se prosadit v Liberci a když se mi to nepovede, rád bych se domluvil s Mladou Boleslaví."
Brezinský vždy nastupoval na hřiště s defenzivními úkoly. Což platí i o jeho působení v reprezentačních sestavách. Dres slovenské jedenadvacítky oblékl ve více než dvaceti utkáních a vsítil jeden gól. „Na mistrovství světa dvacetiletých v Dubaji jsem se proti týmu Arabských emirátů trefil hlavou ve čtvrté minutě. To byl asi nejdůležitější gól mé kariéry, protože je zatím jediný reprezentační a v lize jsem ještě gól nedal."
Na otázku, kdo se na jeho fotbalovém růstu nejpříznivěji podepsal, moc dlouho nepřemýšlí a plynule jmenuje řadu trenérů. Začne Milošem Lintnerem z trenčínského dorostu a pokračuje Milanem Albrechtem v trenčínském áčku, Jurákem Szikorou v Rimavské Sobotě, Škorpilem, Csaplárem, Grigou a Lavičkou, které potkal v Liberci, i nynějším mladoboleslavským Urinem a končí trenérem slovenské jedenadvacítky Jozefem Bubenkem. „Každý trenér a každý odehraný zápas je pro mě velká zkušenost," poznamenává vytáhlý stoper, který v dětství obdivoval Slovan Bratislava a Spartak Trnavu. Dnes s uznáním vzhlíží k německé a anglické lize, kde by si chtěl v budoucnosti zahrát. „Mým fotbalovým cílem je slovenská reprezentace a zahraniční angažmá, proto využívám možnosti kopat českou ligu, která je určitě kvalitnější, než slovenská. Vím o čem mluvím, mám zápasové zkušenosti z obou těchto soutěží."
Brezinský upřímně přiznává, že mu na hřišti dělají potíže malí a pohybliví útočníci. V české lize jej nejvíce proháněl Ivana ze Slovácka. Ve svých dvaadvaceti letech už zažil trápení profesionálního fotbalisty se zraněním. Dva měsíce nehrál kvůli potrhaným vazům v pravém kotníku a má za sebou i operaci menisku v koleně té samé nohy. Přesto fotbalu věnuje všechen čas a energii a chce se v něm realizovat celoživotně. „Dovedu si představit, že se po aktivním hráčském období budu věnovat trenérské kariéře." Za nejoblíbenější doplňkový sport považuje tenis a squash, za rozptýlením jezdí rád s dívčím doprovodem do pražských kinosálů a kaváren.