Baranek si splnil téměř všechny fotbalové sny

23. 03. 2005 |  

Hrál jste za Spartu více než pět let, prozradíte v čem spočívá pověstné sparťanské sebevědomí?

„Síla Sparty spočívá ve vnitřní klubové konkurenci, v individuálních schopnostech hráčů a jejich vysoké výkonnosti živené neustálým tlakem. Ve Spartě byli a jsou nejlepší hráči z naší ligy. Aby se tam člověk prosadil a zapadl do kolektivu, musí mít ostré lokty, dost sebevědomí a samozřejmě toho hodně umět, protože tlačenice na jednotlivé posty je velká.“

Uvědomujete si, že ve Spartě je zodpovědnost za výsledek rozmělněná na více hráčů, kdežto v Mladé Boleslavi od vás fandové i spoluhráči očekávají, že převezmete mnohem větší podíl zodpovědnosti za výhru?

„Ve Spartě se sice zodpovědnost rozloží na všechny hráče, ale třeba na Karla Poborského je také vytvářen mimořádný tlak. On je však výjimečný hráč a výjimečná osobnost.“

Vy budete v očích některých diváků takový mladoboleslavský Poborský…

„To určitě nebudu, s Karlem se nemůže srovnávat nikdo.“

Ale lidé vás budou sledovat s představou, že Baranek zachrání Mladou Boleslav?

„Baránek sám Mladou Boleslav nezachrání. Zachránit ji musí všichni hráči týmu. Samozřejmě vím o tlaku na moji osobu a vím, co se ode mě čeká, ale stejně tak dobře vím, že sám nic nezmůžu, pokud si navzájem se spoluhráči nepomůžeme.“

Přemýšlel jste někdy nad důvody popularity fotbalu?

„Moc ne, spíše mě v současnosti mrzí, že popularita tuzemského fotbalu se zhoršuje a některé ligové návštěvy jsou hrůzostrašné. Například s Německem se to nedá vůbec srovnávat. A při tom tamní zápasy nemají větší kvalitu než v naší lize. I když domácí tým osmdesát minut nic mimořádného nehraje a před koncem dá vítězný gól, tak všichni říkají, jak hrál dobře. To je přístup daný mentalitou a životním stylem. V Česku dokáží být lidi naštvaní, že neviděli pohlednou hru a vítězství si ani neužijí. V Německu se chodí diváci fotbalem bavit a ne urážet hráče.“

Co vám fotbal v životě dal a naopak vzal?

„Dal mi především obrovské uspokojení z toho, že dělám, co mě baví. Tím pádem mi dal i spokojený rodinný život, dobrý životní standard a obrovské zážitky v zápasech Ligy mistrů a v reprezentačním dresu, které bych v jiném zaměstnání nepoznal. Fotbal mi dal, ale i vzal spoustu kamarádů, protože jsem na ně měl málo času, když jsem většinu víkendů hrál. Celkově mi určitě fotbal daleko více dává, než bere.“

Splnil jste si všechny klukovské sny?

„Dával jsem si postupné cíle a na začátku bylo přání hrát první ligu. Užil jsme si krásná léta ve Spartě, české reprezentaci a vydařilo se mi zahraniční angažmá. Nesplněným snem je účast na závěrečném turnaji mistrovství Evropy nebo světa. Dvakrát jsem byl blízko, ale bohužel to nevyšlo a dnes už je tato kapitola pro mě uzavřená. Mým nynějším cílem je odehrát v Mladé Boleslavi jaro tak, abych byl spokojený já i spoluhráči, trenéři a všichni lidé kolem zdejšího fotbalu.“

Jak se zbavujete únavy a špatné nálady?

„Rád spím, s chutí si občas zaplavu, vášnivě navštěvuji saunu a to i několikrát týdně. Z každé únavy a špatné nálady mě spolehlivě dostane rodina, do které s manželkou, synem a dcerou patří i dva psi.“

Co víte o Mladé Boleslavi?

„Samozřejmě vím o místní automobilce, tou je Mladá Boleslav známá po celé České republice, ale přiznám se, že mě překvapilo, jak je malým městem. Původně jsem se domníval, že má nejméně sedmdesát tisíc obyvatel, ale vyvedli mě z omylu a už vím, že v bydlí necelých padesát tisíc lidí. Věřím, že tady fotbalová liga vydrží a diváků v hledišti neubude.“