Povedený návrat kanonýra

30. 07. 2006 |  

„Kdyby byl zdravý, vystřílel by korunu ligového střelce,“ prohlásil Kulič o Holubovi, když se uzavřel soutěžní ročník 2005/06 a pocta nejlepšího tuzemského kanonýra připadla Milanu Ivanovi ze Slovácka za pouhých jedenáct gólů. Se slávistickými Pitákem a Vlčkem se Kulič dělil o druhé místo, neboť dali po deseti gólech. Druhý nejlepší mladoboleslavský střelec Pecka se trefil devětkrát a Holub si do statistiky připsal jen pět podzimních gólů. Vrátil se po devíti měsících do hry i do střelecké tabulky. „Měl jsem do fotbalu ohromnou chuť, trenér mi říkal, ať tam jdu a dám gól, ale co by měl jiného říkat, když posílal na hřiště útočníka,“ přibližoval momenty předcházející střídání. Vyšlo parádně Uhrinovi i Holubovi. Byl čtyři minuty na place a dal důležitý gól. Šestašedesátý v 261. ligovém startu. Kysela vhazoval míč do hry z autu, Ševinský ve vápně hlavou prodloužil a před brankou už číhal Holub. „Moc často hlavou góly nedávám, ale nikdo u mě nebyl a tak jsem měl čas se podívat. Snažil jsem se trefit bránu do protipohybu brankáře,“ popsal gól, jímž v 72. minutě zavelel k obratu skóre v utkání s olomouckým mužstvem. „Holub má to, čemu se říká čich na góly,“ pochválil svého nejzkušenějšího střelce Uhrin. I přes tuto lichotivou vizitku Holuba při mladoboleslavské evropské premiéře v předkole Ligy mistrů nenominoval ani na lavičku náhradníků. „Mrzelo mě to,“ přiznal Holub. „Neměl formu, byl unavený a ve zdejší konkurenci jen ti s nejlepší formou mohou hrát a být na lavičce,“ vysvětlil svůj verdikt trenér. Holub to respektuje. „Pecka s Kuličem hrají v útoku moc dobře a já věřím, že se na hřiště budu dostávat čím dál častěji, protože je před námi hodně zápasů a trenér nás jistě protočí, ale nejdůležitější je, aby vyhrával mančaft.“