Kučera je rád brankářem, protože nemusí moc běhat

30. 11. 2005 |  

Ve svých dvaadvaceti letech přestoupil do Blšan, odkud putoval do Viktorie Žižkov.
„V dresu žižkovské Viktorky jsem zažil asi dosud nejpovedenější sezónu," vzpomíná na své pravidelné chytání v prvoligové soutěži a především na sedm startů v poháru UEFA, kam se Viktorie Žižkov probojovala. Kučerovi se podle vlastního mínění nejvíce dařilo v zápasech proti Glasgow Rangers a Betis Sevilla. „Ligový zápas je každý týden, kdežto evropský pohár si každý hráč nezahraje a když ano, tak jednou za několik let. Proto mají pro aktéry jinou atmosféru, k čemuž pochopitelně přispívají i vyprodané stadiony," potvrzuje Kučera zvláštní kouzlo fotbalových klání na mezinárodní úrovni. „Ale nervózní jsem při nich nebyl," odmítá pomyšlení, že by vědomí kvalitnější soupeřů, než jaké potkával v tuzemské lize, vzbuzovala přehnaný respekt. Když si má vzpomenout na chvíli, kdy byl opravdu nervózní, tak uvede čekání na první ligový start. „To jsem měl nervozitu z těšení," dodal ke vzpomínce, jak střídal v teplické brance Jelínka v utkání proti Hradci Králové.

V FK Mladá Boleslav je druhou sezónu a ke spočítání mistrovských startů mu možná stačí prsty brankářských rukavic. „Sedět na lavičce je nepříjemné, mrzí mě to a nechci se o tom bavit," usekl rázně hned na začátku debatu o pocitech málo využívaného brankáře. Ale jinak si na brankářský úděl nestěžuje. „Jsem rád, že jsem gólman, alespoň nemusím tolik běhat," říká se smíchem a dodává, že vždycky byl v brance, protože se chtěl vyrovnat vlastnímu tátovi, který také chytal první ligu. „Pocházím z hokejového města Litvínov, a tak je pochopitelné, že jsem také přemýšlel o hokeji, ale táta rozhodl, že budu chytat ve fotbale."

Fotbal se stal jeho živobytím a nijak nepospíchá se změnou tohoto stavu. „Vystudoval jsem technickou administrativu, ale vůbec to nevypadá, že by ze mě byl dobrý ekonom. Zatím ani nepřemýšlím, co bude po skončení aktivní fotbalové kariéry, zatím chci přemýšlet jenom o fotbale." Mimo fotbal se z ostatních sportů nejvíce věnuje tenisu, který ho náramně baví. „Hraji pravidelně a myslím si, že ho docela umím. Na první ligu bych asi neměl, ale na oblastní přebor bych si troufnul." Když není na fotbalovém hřišti, je nejraději s rodinou. „Mám krásnou manželku s krásným dítětem, na které jsem opravdu pyšný."