ČTYŘI TREFY V ŠESTI ZÁPASECH

28. 09. 2002 |  

Ve Slavii totiž příležitost prosadit se do prvního mužstva nedostal. V létě letošního roku pak z vršovického týmu odešel natrvalo. Stal se totiž kmenovým hráčem Blšan.
„Chtěl jsem odejít. Nedohodl jsem se na podmínkách nové smlouvy, navíc v Blšanech jsem byl spokojený," tvrdí. Ale Slavia na něj uplatňovala opci a celá záležitost skončila u arbitrážní komise. Než ale stačila vynést verdikt, kluby se dohodly rychlonohý útočník přestoupil do Blšan za dva miliony korun. Do letní přípravy naskočil už jako kmenový hráč Blšan. V té době měl na kontě šestadvacet prvoligových startů, na premiérový gól v nejvyšší soutěži však stále čekal. Jenže... V šesti zápasech letošní sezóny se trefil hned čtyřikrát, dvě branky přidal za národní tým do jedenadvaceti let.
„Prospělo mi, že stabilně nastupuji v základní sestavě. Navíc šlape celý mančaft," přemítá nad příčinami svého střeleckého probuzení. Takřka přes noc se stal vyhledávaným terčem televizních kamer, fotoaparátů a mikrofonů. „Známí, kteří se mi dlouho neozvali, mi najednou volají nebo píšou textovky. Přesto mě to vždycky potěší," dodává Pešír. Pokud by v budoucnu dostal nabídku k návratu do Slavie, dlouho by se ale rozmýšlel. „Dost pochybuji o tom, že bych se vrátil. Ale jak se říká nikdy neříkej nikdy."
Vstřelenými góly Pešír hodně pomohl atmosféře, která v Blšanech nyní panuje. Tým, který se v minulé sezoně zachránil na poslední chvíli, hraje v úvodu letošního ročníku ve velké pohodě. „Vytvořila se tu super parta. S dobrými výsledky každému z nás roste sebevědomí, což je pak znát na hřišti," pochvaluje si fotbalista, který je častokrát iniciátorem různých žertíků. Někdy se však stane, že se obětí stane on sám. „Před reprezentačním zápasem s Jugoslávií jsme představovali nové oblečení národního týmu. Druhý den jsem přijel na trénink a v kabině na zdi visela moje fotka, na níž jsem byl v saku a kalhotách. Na ní byly přilepené slipy a nápis: Náš model. Všechno to má na svědomí Aleš Chvalovský, klidně to na něj prásknu," směje se Tomáš Pešír.
Ten, jak to vyplývá z předchozích vět, kromě zdolávání soupeřových obran zaujal fotbalové příznivce i vystoupením při předvádění nových kolekcí sportovního zboží, které dodala českým reprezentačním týmům firma Puma. „Bylo to takové zpestření," nehodlá přesedlat na profesi manekýna. "Před utkáním s Jugoslávci jsme se sešli trochu dříve a přehlídka sloužila hlavně k rozptýlení a pobavení," charakterizuje epizodní působení ve světě modelinku.
Pojďme ale zpět na fotbalové trávníky. Právě před dvěma týdny se Tomáš trefil na Letné proti Spartě a Blšany si nečekaně odvezly ze stadionu letenského klubu bod.
„Dát gól na Spartě, který představuje remízu, to je už něco," přiznává. "Pokud si dobře vybavuji, Spartě jsem dal v soutěžním utkání gól naposledy v žácích za Sokol Horní Měcholupy," loví v paměti. „Letos se mi to podařilo v přípravě, ale v lize to má odlišný půvab," rozebírá zásahy do sparťanské sítě Tomáš Pešír.
My mu alespoň na dálku prostřednictvím zpravodaje přejeme i nadále dobrou střeleckou mušku a hodně dalších úspěchů na domácí i mezinárodní fotbalové scéně.

Tomáš Pešír se za kanonýra nepovažuje

Některý útočník se nejlépe cítí v pokutovém území, jiný spoléhá na rychlé nohy a brejky. Ani jedno neupřednostňuje. "Jsem něco mezi, tak půl na půl," hodnotí sám sebe. "Dovedu se orientovat před brankou soupeře i ujet," říká.

Je odchovancem Slavie, kam přešel v deseti letech. Loni ho klub dal na hostování do Mladé Boleslavi, na jaře ho půjčil Blšanům. V létě se stal jejich kmenovým hráčem. "Je to tak lepší," nelituje odchodu ze slavného mužstva. "Víc se se mnou počítá, nastupuju stabilně," pochvaluje si. Po červenobílém dresu se mu nestýská. "Je to pro mě nyní uzavřená kapitola," prohlašuje přesvědčivě, aniž by si uzavíral do budoucna dveře kamkoli.
Střelecky se prosazuje i ve výběru do 21 let. Skoroval v přípravných zápasech proti Slovensku i rezervě Jugoslávie. "Proti Slovákům jsem proměnil jednu ze dvou velkých šancí, proti Jugoslávcům využil pokutový kop," vypočítává a opět se odmítá pozastavovat nad tím, že je dosud jediným střelcem týmu. "Příště se trefí někdo jiný," opakuje.
Dobře se uvědomuje, že přízeň štěstěny, kterou koncový hráč potřebuje, je nesmírně vrtkavá. "Loni jsem si nepřipsal ani jeden gól," netají a nynější hody proto nijak nezveličuje. "Jinak jsem za sezonu v průměru těch sedm dával," odkrývá osobní bilanci.