VĚŘÍME V PODPORU NAŠICH FANOUŠKŮ

19. 09. 2002 |  

„Patřím k odchovancům boleslavského fotbalu. Vyrůstal jsem na Městském stadionu a až v osmnácti letech odešel do Jablonce. Na Střelnici jsem byl rok, moc jsem toho ale prakticky neodehrál. Následoval odchod do mužstva Lázní Bohdaneč. V týmu z předměstí Pardubic jsem strávil čtyři roky a pak na 2,5 roku zamířil do Mostu. V létě 2002 už přišel na řadu vzpomínaný návrat do Mladé Boleslavi.“ Asi by bylo dobré zavzpomínat na jednotlivá místa a kluby, kde jsi působil. Co mládežnická kategorie a Mladá Boleslav? Na co nejraději vzpomínáš? „Nejraději vzpomínám asi na finále mistrovství republiky starších žáků. V roce 1989 jsme tehdy ve Vítkovicích porazili Žilinu a pro boleslavský fotbal vybojovali titul. Tenkrát hrál se mnou v týmu například Jarda Kamenický nebo Karel Pokorný, který se v roce 1997 postaral o vyřazení Sparty na Městském stadionu. V týmu byl také dnes jablonecký hráč Roman Skuhravý. V dorostu jsem se ještě objevil v reprezentační šestnáctce.“ Na řadu přišel Jablonec. Co se ti dnes z tohoto angažmá vybaví? „V žádném případě na Jablonec nevzpomínám špatně. U týmu byl tehdy trenér Pešice. Já po přípravě zamířil na vojnu do divizní Milíčevsi, kde pro změnu trénoval Karel Tichý. Mimo jiné jsem se opět v jednom dresu sešel s Jardou Kamenickým, byli tam i další hráči, které jsem z dřívější doby znal z Mladé Boleslavi. Navíc za Milíčeves hráli i starší hráči jako Milan Zachař nebo Milan Zahrádka. Po půl roce jsem se vracel zpět do Jablonce a po přípravě odešel pro změnu do Dukly Liberec. Hrál jsem ale v Českém Brodě třetí ligu. Po dalším návratu Jablonec už trénoval Jiří Kotrba a přestoupil do Lázní Bohdaneč.“ Lázně Bohdaneč – to asi byla ve tvé kariéře velice příjemná doba. Co říkáš? Jak dnes na bývalý prvoligový klub vzpomínáš? „V Bohdanči jsem odehrál čtyři sezóny a byl u toho, kdy mužstvo postupovalo ze třetí ligy až do nejvyšší soutěže, kde jsem odehrál dvacet zápasů. Gól jsem si ale v I. lize do soukromé statistiky nepřipsal. Všechno bylo super, pořád se postupovalo, zkrátka pohoda. Po ročním pobytu mezi českou elitou ale následoval sestup do II. ligy. Při následném spojení s Pardubicemi mě čekal odchod do Mostu.“ V Mostě jsi před odchodem do Mladé Boleslavi odehrál 2,5 roku. Co bys řekl k tomuto angažmá? „Opět mohu říci jediné – všechno bylo super. Bohužel se nám ale nedařilo fotbalově. Nehráli jsme tak, jak bychom si představovali. Přáním bylo hrát do pátého místa, my se ale vždy zachraňovali nebo hráli do pátého místa, jenže na opačném pólu tabulky.“ Byl už během uplynulé sezóny nějaký náznak o zájmu Mladé Boleslavi na tvém návratu? Jak jsi se dlouho rozhodoval? „Něco jsem zaslechl už dříve. O nic konkrétního se ale nejednalo. Až nyní v létě. A jak dlouho jsem se rozhodoval? Věděl jsem, že jednou se do Mladé Boleslavi stejně vrátím. To, že se tak stalo už dříve, je pro mě jen plus.“ Nicméně se začátkem angažmá asi příliš spokojen nebudeš. Narážím především na skutečnost, že jsi dlouho absentoval kvůli zranění. Co bylo příčinou tvé nucené pauzy? „Mám problémy se zády. Nevím ani přesně, jakého jsou rázu. Delší dobu se situace nezlepšovala a já jezdil po doktorech. Jestli se jedná o plotýnky nebo nějaký svalový kořen, nikdo nedokázal říci, nikdo mi nedokázal dát uspokojivou odpověď. Více jak měsíc jsem tak prakticky nic nedělal, jen trénoval individuálně. Až po pěti týdnech jsem se pozvolna zapojil do přípravy, pořád se do toho dostávám. Snažím se sice trénovat naplno. Sám ale cítím, že to ještě není na sto procent.“ Před dvěma týdny jsme doma hráli se Sigmou Olomouc B, zápas nakonec skončil nerozhodně 0:0. Co bys k zápasu, který v našem provedení nepatřil rozhodně k těm nejvydařenějším, řekl? „Rozhodně jsme měli vyhrát, to je jasné. To nám povinnost doma každopádně velí. Bylo to bojovné utkání, Olomouc hrála tvrdě. Je to těžké, nedali jsme gól, proto jsme nemohli vyhrát. Víc nevím, co bych k tomu dodal.“ Před týdnem jsme startovali na hřišti v té době vedoucích Pardubic. Z města perníku jsme si nakonec po zásluze odvezli bod za remízu. Nicméně s čím jste jako hráči k zápasu odjížděli? „Jako v každém utkání, tak i v Pardubicích jsme chtěli vyhrát. Věřili jsme, že se nám utkání vydaří a že tento cíl splníme. Když jsme ztratili body doma s rezervou Sigmy, bylo nutné získat je zpět na hřišti soupeře. Pochopitelně jsme si také chtěli udržet podzimní neporazitelnost, což se nám nakonec podařilo.“ Dnes nás v dalším z domácích zápasů čeká v současnosti druhý tým tabulky – Sparta Praha B. Tedy klub se slavnou minulostí. Cítíš proto, i když se jedná o utkání s rezervou letenského prvoligového celku, zvýšenou motivaci? „Motivace musí být na každý zápas stejná. Navíc pokaždé chceme zvítězit. Nemyslím si proto, že by v případě duelu s rezervou Sparty měla být jiná.“ Mimochodem, s jakým, přáním jsi vůbec do Mladé Boleslavi přišel? „S přáním, že budeme bojovat o postup a já osobně že budu hrát. Bohužel přišlo zranění, proto se mi nedaří naplňovat tento cíl.“ Otázka na závěr. Jak zatím z pohledu hráče vnímáš současné výsledky Mladé Boleslavi v sezóně 2002/2003? „Pro nás hráče je důležitý fakt, že jsme ještě neprohráli. Jak už jsem ale říkal, doma všichni chceme vyhrávat. To je důležité proto, aby přišlo co nejvíce lidí a povzbuzovali nás. Už právě kvůli fanouškům si nemůžeme dnes dovolit nic jiného, než zvítězit. Věřím, že nás příznivci opět poženou svými hlasivkami poženou za kýženou výhrou.“ Děkuji za rozhovor.
(PP)