Generální manažer klubu Paed.Dr.Zdeněk Kudela pod drobnohledem

01. 04. 2003 |  

Jak je to vlastně u vás s fotbalem ?
„Ten jde mým životem prakticky od narození. Začal jsem jej hrát u nás v Novém Strašecí, postupně jsem prošel Rakovníkem, tehdy se tam hrála 2.NFL a Lokomotivou Kladno.Pak přišlo zranění a táta mi řekl, abych dal přednost škole, za což jsem mu dodnes vděčný.
Proto jsem s nějakými vyššími hráčskými ambicemi skončil už ve čtyřiadvaceti. Vystudoval jsem, získal nejvyšší trenérskou kvalifikaci a začal trénovat .Postupně 1.A třídu, dorosteneckou ligu až jsem skončil v Rakovníku ve 3.lize. V roce 1993 jsem nastoupil do Českého rozhlasu jako komentátor a vedoucí fotbalového oddělení.Byly to krásné časy.Své neopakovatelné kouzlo měly pořady “S mikrofonem za fotbalem”, kvalifikační zápasy reprezentace nebo MS v Americe.Zrovna minulou sobotu,při utkání národního mužstva v Holandsku, se mi z paměti vynořila vzpomínka na rok 1994, kdy taky v Rotterdamu hrál tehdy Uhrinův “nároďák”.Bylo tam také 50 000 diváků, také to skončilo remízou – ovšem 0:0 – a my nakonec z kvalifikace přes Holandsko postoupili. To utkání – celých 90 minut – jsem přímo, bez střídání, komentoval pro Radiožurnál. Byla to pěkná fuška, ale zároveň zážitek, který se nezapomíná.“
Potom přišla pražská Slavia…
„Ano, a hned v prvním roce, v sezóně 1995/96 také titul mistra republiky. Jako manažer tam pracoval Jarda Šeterle a já jako sekretář a vedoucí mužstva. A mohu s určitostí říct, že v této sezóně to také ve Slávii šlapalo nejlépe ze všech šesti let, které jsem potom v klubu strávil.“
Bylo to proto, že jste získali titul?
„Myslím proto, že všichni pracovali v klubu pro úspěch, nesledovali své úzké osobní zájmy a nechali se Jardou Šeterlem ,za mého přispění, strhnout k jednotné strategii, které bylo vše podřízeno. Kdyby potom od další sezóny neovládlo Slávii postupně na některých důležitých místech sebeuspokojení a pocit vlastní dokonalosti, mohla Slávia určitě na další léta naprosto ovládnout český fotbal. Ale znáte to, když jste úspěšní a silní, najednou se najde řada našeptávačů, dalších, kteří se chtějí přiživit a rozhodovat. No, a protože Slávia na takový úspěch čekala desetiletí, taky pěkně dlouho se potom úspěchem opájela a nakonec sama začala zpochybňovat jednotnou strategii, až místo na slunci přenechala Spartě.“
Co z toho vyplývá za ponaučení?
„Nelze to jednoznačně vystihnout v několika větách.Ale pokusím se to popsat na mladoboleslavském příměru.Fotbalový klub v Mladé Boleslavi je na začátku cesty, která vede do nejvyšší soutěže.Musíte během ní nejprve nechat vzniknout fungující mechanismy, které jsou bezpodmínečně nutné pro chod profesionálního klubu, jakousi infrastrukturu.Potom musíte složit mužstvo, které bude schopno nejenom 2.ligu vyhrát, ale zároveň v nejvyšší soutěži důstojně hrát svou roli a stabilizovat se.Samozřejmě to vše musíte zajistit ekonomicky. Ne ze sezóny na sezónu, ale s perspektivním výhledem.Zdoláváte postupné cíle. Musíte porážet své soupeře a být lepší a silnější než oni.Získáváte postupem času silné partnery a přesvědčujete je o své pravdě a správném cíli.Zažijete dílčí úspěchy, ale také neúspěchy. A právě tady se ukáže, jak je klub silný, zda je schopen být opakovaně jednotný a zda jej nerozvrátí pocit vlastního uspokojení při dílčím úspěchu nebo ztráta trpělivosti v nastoupené cestě při neúspěchu..A zdaleka to neplatí pouze o lidech v klubu, ale zejména o lidech, kteří jsou s klubem v partnerských vztazích.“
Myslíte,že ambice, které jsou v současnosti na Boleslav kladeny, dokážete naplnit?
„Ano,pokud nenastane už zmíněná negativní vize. Boleslav má v časově blízkém horizontu velkou naději stát se stabilizovaným respektovaným klubem.Dá to ještě velké úsilí tohoto cíle dosáhnout, ale vše nasvědčuje tomu, že v průběhu další sezóny by měl být splněn.“
Teď ještě zpět přímo k vaší osobě.Jak se vaše rodina smířila s tím, že pracujete v Boleslavi?
„Popravdě řečeno, doma se spolu moc neužijeme. Fotbal nás natolik zasáhl, že společného času si užíváme hlavně při něm.Když nejsem vázán povinnostmi spojenými s Boleslaví, jezdíme společně na další zápasy nebo na utkání mladšího syna.Starší je zaměřen zase spíše hudebně, takže občas to zaměníme pro rovnováhu s návštěvou jeho koncertu.Rodina mou fotbalovou profesi respektuje a s tím tedy i to, že dojíždím do Mladé Boleslavi.“